Ohnivý pes

Z Kozojed do Češova se jezdívalo dříve častěji širokou polní cestou - “lantem”. Tam, kde je nejhlubší úvoz, je hranice těchto obcí a také hranice okresů jičínského a bydžovského.

Kdysi jel sedlák Vohnout s naloženým povozem z Kozojed touto cestou k Češovu a na trh do Jičína. Když přijeli k úvozu, kde se vzal, tu se vzal, proti koním postaví se veliký ohnivý pes. Koně se rázem zastavili a počali se plašit, když proti nim pes zuřivě štěkal a z tlamy mu šlehal oheň. A vůz nemohl v úvozu ani sem ani tam. Chasník se chvěl strachy a chystal se prchnouti.

Ale hospodář Vohnout neztratil rozvahu a křikl na chasníka: “Jen drž pevně koně, ať nezvrátíme. Já tomu děsu pomohu.” Seskočil s vozu, bičem udělal kolem velký kruh a do kruhu tři kříže. Pes zaskučel a zmizel, jako by se do země propadl. Hospodář poplácal a pohladil koně, ti zabrali a jeli k Češovu a do Jičína. Nikdo vícekráte již ohnivého psa nespatřil. Ale leckomu, kdo tudy jel, se často stávalo, že se koně v těch místech plašili, divže voj nepolámali a řemení nepotrhali. I dohodli se sousedé, že v těch místech na hranici obcí a okresů postaví kříž. Od té doby projíždějí zde povozy klidně a nikomu snad již ani na mysl nepřijde, co se tu stalo.

Ohnivý pes, z tradice: vypravoval J.Pižl z Kozojed r. 1935, stár 66 roků

Zdroj: Mencl Jaroslav: Pověsti Jičínského kraje; zvláštní tisk ze Sborníku Musejního spolku v Jičíně, 1938

 
cele_zneni_povesti.txt · Poslední úprava: 2007/02/27 22:03 autor: marenka     Nahoru